Nový rok je tady. Kalendář je čistý stejně jako mundůry, technika po revizi (aspoň doufáme), dýchací přístroje nacpané kyslíkem a siréna… ta zatím mlčí.
A to je přesně ten stav, který bychom si přáli co nejdéle udržet.
Jsme dobrovolní hasiči, jsme lidé. Máme své práce, své rodiny, děti, neposekané trávníky, lešení u fasády a někdy i pocit, že bychom se konečně mohli pořádně vyspat. A pak to přijde. Telefon. SMS. Siréna. Bleskem jde všechno ostatní stranou.
Neptáme se, jestli se to hodí. Neřešíme, že zrovna večeříme, slavíme narozeniny nebo jsme sotva sundali pracovní boty. Prostě jdeme. Někdy k ohni, někdy k vodě, někdy „jen“ k spadlému stromu, který se ve špičce rozhodl lehnout si přes silnici. Spěcháme tam, odkud všichni zdrhají.
A protože jsme hasiči, bereme to poslání s humorem. Víme, že hadice se nejlíp motá ve chvíli, kdy začne pršet. Že technika nejraději zlobí, když nás vidí půl vesnice. Že sací koš dopadne do místa kde je řeka nejmělčejší. A že šanci na „rychlou akci“ zmaří nicotná komplikace, která se objeví jednou za deset let.
Přes veškerou nadsázku je v tom odpovědnost, soudržnost a hlavně spolehliví lidé, kteří tu jsou jeden pro druhého — na zásahu i mimo něj.
Lidé, kteří vědí, že nejdůležitější není to, kolik výjezdů máme za rok, ale že se vždycky všichni vrátíme domů.
Proto na začátku nového roku děkujeme:
* našim rodinám, které nás pouštějí,
i když mají strach
* obci, podporovatelům a občanům,
kteří doufají, že to stihneme
* a celkově všem, co o nás vědí a
nepotřebují nás.
Do nového roku přejeme všem méně sirén, hodně klidu a pohody, pevné zdraví
a dost obyčejných dnů, na které se nebude vzpomínat jen proto, že hořelo.
Šťastný nový rok přeje
Sbor dobrovolných hasičů Řepiště